Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Včelička

Včelička je eufemismus pro obyčejnou injekci, která v našich myslích neznamená pomoc, ale útrapu, spojenou s nepříjemným píchnutím. Když je nám ale opravdu zle, pak se i na injekci těšíme.

 

Narodíme se a podle předem daného scénáře do nás v následujících několika letech napíchají všechny možné vakcíny, které mají chránit náš život před již v podstatě neexistujícími chorobami. Dokonce existují aktivity specifické skupiny matek, které brojí proti očkování svých dětí. Brojí proti němu proto, protože mají pocit, že to nebezpečí už neexistuje a nevidí důvod, proč by měly do tělíčka svých miláčků vpravovat něco tak strašného.

To je jeden přístup, na který bych jim však ze zákona vzal právo, protože žádná z chorob, proti kterým se očkujeme, ze světa nezmizela a je pouze jen zatlačena do prostoru, kde nemůže rozvinout své smrtící kvality. Záměrně nezmiňuji ty, kteří smysl očkování přijali za své a naopak chrání své zdraví a zdraví svých blízkých nad rámec povinnosti. Existuje tedy i druhá skupina, do které se řadím, a to jsou lajdáci. Dokud na očkování mé maličkosti dohlíželi rodiče, tak v očkovacím průkazu nechyběl ani jeden zápis. Od té doby se nic nedělo. Tetanovku jsem dostal naposledy asi ve dvaceti letech, když mě pokousal pes sousedů a já nebyl schopen doložit, kdy jsem byl naposledy přeočkován. Od té doby uplynulo více jak třicet let a já je přežil. O víkendu v polovině září jsem však řezal na chalupě dříví, které tam dlouho leželo zarostlé v trávě. Mezi tím materiálem byl také rozebraný starý plot, včetně všech hřebíků. Dával jsem si sakra pozor a když jsem myslel, že už mám vyhráno, šlápl jsem na v trávě zarostlé 20 cm dlouhé torzo plaňky se vztyčeným posledním hřebem. Ten projel podrážkou boty, skrz ponožku z bambusového vlákna a zapíchl se do mého pravého chodidla. Zvedl jsem rychle a spontánně nohu, k níž bylo to prkýnko zespodu přibité a vytáhl ten rezavý kus železa z mé nohy. Ten plot dělali před více jak čtyřiceti roky můj děda s tátou a délkou a velikostí hřebíků rozhodně nešetřili. Navíc vše napustili vyjetým olejem, takže dosáhli toho, že plot byl vskutku téměř nesmrtelný. Na rozdíl ode mně.

Nohu mi všichni dva přítomní promptně ošetřili. Nejdříve byla rána polita peroxidem vodíku, tedy kysličníkem. Svědomitě jsem ránu vymačkal a nutil krvácet, aby z ní odešlo všechno svinstvo. Pak přišel na řadu jakýsi další desinfekční prostředek ve spreji a po jeho zaschnutí vše uzavřela náplast s mastí na polštářku, dvakrát křížově „sichrována“ obyčejnou náplastí bez polštářku. Navrch přišla ponožka, tkaná z bambusového vlákna a přes to propíchnutá gumovka, jejíž otvor se celkem rychle zacelil sám. Trochu jsem pajdal, ale uchopil jsem řetězovou pilu a práci dokončil.

Večer doma mi došlo, že uplynulo více jak třicet let od mého posledního očkování proti tetanu, a tak jsem uchopil telefon a napsal zprávu kamarádovi jachtařovi a současně svému ošetřujícímu lékaři:

„Ahoj Martine, šlápl jsem dnes na chalupě na prkno s rezavým hřebíkem a projelo mi to botou do nohy. Tak jsme to vydesinfikovali a zalepili. Tetanovku mám naposledy před 30 lety. Vydrží to do úterý, kdy k Tobě jdu, že bysme mi prdli do těla novou tetanovku. Nebo do té doby přijdu o nohu nebo o život? Předem díky za instrukce.“

A bez toho, že bych se dočkal odpovědi, jsem usnul u televize. Ráno zvoní telefon:

„Ahoj, tady je Martin. Neměl jsem telefon u sebe a až teď jsem se dostal k tvé zprávě. Takže pokud ještě žiješ, pak bude určitě stačit prdnout ti tetanovku až v úterý. Tetanus je velmi rychlá nemoc, na kterou se v podstatě umírá do 24 hodin. Je to nemoc, které můžeme předcházet očkováním, ale kterou nelze léčit. Je to nemoc, která je rychlejší, než jakákoliv dostupná léčba.“

A já na to: „Aha, tak to jsem tady už třeba nemusel být.“ Martin: „Jo, to nemusel.“

Takže tím končím svou literární osvětovou činnost na téma očkování. Biomatky a lajdáci (jako já), tak šup, šup, k lékaři pro očkování. Ať můžeme spokojeně plout a nemusíme se na ty plující dívat tam se shora.

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Editorial

Blog | Petr Láska
title

Comfortina 46

Novinky | Michal Štěpán
Tabletový magazín MyBoat
Stahujte ZDARMA, čtěte offline!
AppStore Google Play