Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Královna zima

Koncem loňského roku zaplavily média zprávy o uvíznutí vědecké lodi Akademik Šokalskij v silném ledu u Antarktidy a o následných mezinárodních záchranných misích australského, francouzského a nakonec i čínského ledoborce.

 

Ačkoliv v tomto případě extrémní počasí přemohlo i již zmiňované ledoborce a vědci se nakonec přesunuli do bezpečí vrtulníkem, přínos ledoborců je zcela nezpochybnitelný a určitě si zaslouží trochu bližší zamyšlení se nad jejich historií, technikou a posláním.

 

Počátky ledoborců

Ačkoliv by se mohlo zdát, že vývoj lodí schopných prorazit ledovou bariéru přírody iniciovaly polární výpravy, ve skutečnosti to byla především potřeba zprovoznit obchodní cesty severských zemí, a významnou roli sehrály i vojenské účely. Vývojem ledoborců se zabývaly takřka všechny severské země. Tato plavidla hrála v minulosti důležitou roli například v zemích, jako je Švédsko, Dánsko nebo Finsko, kde menší slanost Baltského moře způsobuje zamrzání přístavů rovněž během běžné zimy. Některé severské přístavy zde zamrzají i na šest měsíců v roce, což s ohledem na závislost na námořní dopravě působilo jednotlivým zemím v minulosti obrovské existenční problémy. Důvod byl jednoduchý, do přístavu nemohla vplout žádná loď. To, co se dnes může zdát banální, představovalo v minulosti extrémně vážný problém. V dobách plachetnic se jednalo takřka o neřešitelnou situaci, i když určité snahy o zpevnění přídí lodí zde samozřejmě existovaly, na rozbití ledu to však nestačilo. Prolomení ledové bariéry nárazem je totiž velmi neefektivní způsob, zvláště bez podpory silného pohonu. K určitému průlomu došlo až poté, co James Watt provedl na parním stroji řadu vylepšení, která umožnila jeho průmyslové nasazení. Mimochodem, první lodě s parním pohonem se objevily až ve 30. letech 19. století. Finsko, pro které byl silný ledoborec zcela zásadní, zakoupilo první loď schopnou čelit ledu s parním pohonem až v roce 1890. Loď nazvaná Drtič měla 1600 koní a patřila mezi nejsilnější lodě Evropy.

Navzdory parnímu pohonu, který byl z počátku kombinován s tradičním kutrovým oplachtěním, se námořníci potýkali s obrovskými problémy, jež pramenily především z technologie rozbíjení ledu nárazem a také ze slabého parního pohonu. Při svých cestách si museli často pomáhat ručním řezáním ledu pilami před přídí, nebo vynesením kotvy na led před příď a následným přitahováním lodě. Pokud však loď v ledu skutečně zamrzla, museli čekat na oblevu, pokud se tak nestalo, čekala je neodvratná zkáza. Podobně jako v případě lodě Endurance sira Ernesta Shackletona při expedici pokoušející se o přechod Antarktidy, kterou v roce 1915 led zcela rozdrtil.

Lov velryb a tuleňů

V těch dobách byl lov velryb a tuleňů pro Spojené státy americké velmi lákavým obchodem i navzdory velkému nebezpečí, které na námořníky čekalo. Nemluvě pak o snahách objevovat oblast Aljašky. Lodě měly lepší žebrování i opláštění, avšak i navzdory odolnosti vůči ledu byly snahy o jeho rozbití velmi chabé. Jednou z průlomových lodí byla Kickapoo v roce 1921, která disponovala větší délkou, plošším dnem a přídí, jež se díky své konstrukci dokázala dostat nad led a posléze ho rozbít vlastní váhou. Tato strategie se ukázala být správná a ve své podstatě přežívá dodnes, i když s řadou vylepšení. Konstrukce Kickapoo byla založena na jednoduché fyzice, a sice že část lodi, která je vytlačena nad hladinu, není nadlehčována vztlakem vody a nabývá tak suchozemské hmotnosti, která pomáhá led rozbít. Dnes se dokonce přídě lodí plní vodou, aby byla jejich hmotnost co nejefektivnější.

V roce 1936 pověřil americký prezident Franklin Roosevelt „rozbíjením ledu“ pobřežní stráž, která se tímto úkolem zabývá vlastně dodnes. Pobřežní stráž se s novým úkolem obrátila na Dánsko, Švédsko a Finsko, jež měly s konstrukcí ledoborců velmi dobré zkušenosti. Díky spojení několika technologií vznikly velmi schopné ledoborce, které si zachovávaly funkci remorkérů, a přitom byly schopné čelit masám ledu. Nutno říci, že ledoborce sehrály velmi důležitou roli také během 2. světové války, kdy pomáhaly vyprostit zamrzlé vojenské a zásobovací lodě v severním Atlantiku.

Protože pro zdolání ledové bariéry je zapotřebí nejen vhodný tvar trupu a vysoká hmotnost, ale i síla pohonu, využili konstruktéři z Ruska místo dieselových motorů sílu atomu. Snaha dobýt sever byla poháněná zejména potřebou prolomit cestu tankerům při jejich cestě na sever Evropy. Místa, jakým je například Murmansk, jsou bez ledoborců naprosto nedosažitelná. V roce 1959 tak světlo světa spatřil první ledoborec s atomovým pohonem, který obstarávaly tři reaktory o síle 44 000 koní. V 60. a 70. letech postavili Rusové řadu dalších atomových ledoborců, jež byly schopné prolomit až dvoumetrový led a pohybovat se rychlostí až 8 uzlů.

Na přelomu 60. a 70. let minulého století Spojené státy americké vyvinuly třídu Polar Class, která s určitými vylepšeními slouží dodnes. Jednalo se o kombinaci výjimečně propracované přídě, turbínového pohonu a dieselového motoru. Jen turbínový pohon obstarával výkon kolem 60 000 koní, který mohl být navýšen až na 75 000 koní. Tato plavidla byla vyrobena ze speciální oceli vhodné do nižších teplot a vybavena variabilními propelery s natáčecími lopatkami, díky kterým mohla loď snadno změnit směr plavby vpřed nebo vzad.

Na ledoborcích je do velké míry závislá také Kanada, kde představuje zamrzající řeka St. Laurent velmi důležitou obchodní tepnu a je na ní závislá čtvrtina obyvatelstva.

Jak fungují novodobé ledoborce

V současné době brázdí světová moře kolem stovky ledoborců. Ty představují maximálně efektivní kombinaci obrovského výkonu, preciznosti a extrémně silného trupu. Jejich cílem je, podobně jako kdysi, vytvořit trasu pro běžné obchodní lodě. Nejde přitom jen o oblast severního Atlantiku, ale i velká jezera, kterými proplouvají lodě do důležitých přístavů. Podobně jako kdysi, je i dnes trup těchto lodí navržen tak, aby částečně vyjel nad led a vlastní váhou ho prolomil, opět mírně vyjel nad led a zase jej rozlomil. Některé lodě jsou však schopné drtit led i na bocích plavidla. Systém přepouštění vodního balastu je schopen přečerpat během 30 vteřin až 100 000 galonů vody z jedné strany na druhou, čímž loď rozhoupává. Pancéřování těchto lodí dosahuje běžně kolem 50 cm. Při prorážení ledu dnes lodě využívají také podporu vrtulníků, jež z velké výšky vyhledávají optimální trasu. V případě silného ledu lodě mnohdy zastavují a přímo na led se vypraví odborníci s vrtáky, kteří prozkoumají sílu ledu. Je-li led silný, využívají ledoborce strategii couvnutí o dvě až tři délky lodě a opětovného rozjetí. I když rychlost není velká, obrovská hmotnost přídě si dokáže i v těchto situacích pomalu razit cestu dál. V této souvislosti je nutné zmínit i speciální velmi odolnou konstrukci kormidla.

Mezi nejnovější technologie ledoborců patří systém AZIPOD. Jedná se o propulzní systém, ve své podstatě trochu podobný systémům Volvo Penta IPS. Vrtule se mohou i s nohou otáčet pod lodí o 360 stupňů kolem svislé osy, a nasměrovat tak nárazy plavidla do nejrůznějších stran. Systém AZIPOD rovněž umožňuje umístění propelerů dále od zádi. To ve svém důsledku dovoluje lepší design zádě, například ve tvaru dvojitého hřbetu. Díky tomuto tvaru záď rozbíjí při couvání led na menší kusy, s kterými si pak vrtule již hravě poradí a rozemelou je na drobné kousky. Některé ledoborce využívají rovněž systém proudění vzduchu na bocích. Proud bublin pak pomáhá rozbít led po stranách lodě.

Protože řada ledoborců zajišťuje konkrétní služby, bývají často kombinovány s plavidly, pro které by vlastně sloužily. Příkladem mohou být remorkéry nebo tankery. V tomto případě se jedná o hybrid, který je v podstatě tankerem, avšak s technologií ledoborce.

I když se o ledoborcích dovídáme pouze v případech, jakým bylo nedávné uvíznutí vědecké lodi Akademik Šokalskij, ve skutečnosti plní velmi náročné úkoly takřka denně. Jejich funkce je dnes naprosto nezastupitelná, a tomu odpovídá i neustálý vývoj nových technologií, které jim pomohou v budoucnosti zdolat mnohem těžší úkoly.

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Inflated Wing Sails

Technické novinky | Petr Láska
title

Mistrovství světa juniorů třídy Finn

Sport | Michal Štěpán