Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Člověk míní, život mění

Na podzim roku 2013 jsem se spolu se svým společníkem Filipem sešel s několika lidmi, jejichž názory byly pro nás velmi důležité. Mediální scénu obohatily mobilní zařízení, chytré telefony a tablety. V podobě aplikace pro mobilní zařízení začal u nás jako jedna z prvních vlaštovek vycházet týdeník Dotyk a s ním pomalu přicházely další tituly. Studovali jsme podobné produkty všech velkých zahraničních vydavatelů a uvěřili tomu, že přichází nová éra vydavatelských forem.

 

Internet a webové stránky nenahradily tištěná periodika, pouze jim odebraly dominantní podíl čtenářů. Klesající prodeje tištěných periodik nechtěl nikdo z vydavatelů přiznat, protože pak by nedosáhl na peníze velkých nadnárodních inzerentů. A tak se začalo inzerentům lhát a stále se lže. Aby mohl být deklarovaný náklad tištěných periodik auditovaný, vydavatel si své produkty v maloobchodní síti koupí sám a nechá je sešrotovat. Nadnárodní inzerent uvidí v tabulkách mediálních agentur hezká čísla o prodejích a čtenosti tištěného titulu a je schopen doložit svým zahraničním nadřízeným smysluplnost vydaných milionů za centrálou vytvořenou a v Čechách bez jakékoliv kreativity jen tupě lokalizovanou kampaň.

Abyste měli konkrétní představu o českém inzertním trhu, tak jeho celkový objem v médiích činí ročně přibližně 25 miliard korun, konkrétně v roce 2015 to podle zahraničních analýz bylo 1,22 miliardy amerických dolarů. Samozřejmě na trhu nejvíce obchodně úspěšné jsou televizní stanice, neustále stoupá podíl výdajů do segmentu on-line a tisk spolu s billboardy se snaží bez reálné schopnosti doložit svou účinnost vytěžit, co ještě lze. Mezi těmi, kteří oněch 25 miliard korun vydají a mezi těmi, kteří jejich výrazně menší část přijmou, stojí největší parazité trhu, mediální agentury.

Inzerujícímu klientovi deklarují, že za poradenskou činnost v jeho prospěch, tedy takový výběr médií, aby kampaň klienta byla co nejúčinnější a za fyzický nákup prostoru v médiích požadují mizernou provizi ve výši 2-3 %. Je potřeba říci, že tato obchodní konstrukce se dotýká dominantní části inzertního trhu, téměř všechny nadnárodní společnosti mají centrálou nadiktovanou nadnárodní mediální agenturu, resp. lokální agenturu, která je však součástí nadnárodní skupiny. S mandátem klienta a s kontrolou nad jeho rozpočtovými finančními prostředky potom vyrazí na chudáka vydavatele, který, pokud chce vůbec na nějaké inzertní peníze dosáhnout, musí respektovat pravidla mediální agentury. S tou musí mít dopředu uzavřenou smlouvu, aby vůbec mohl vyslechnout neslušnou nabídku. Mediální agentura má obvykle vypracovaný provizní systém, který sestává ze základní provize (nikdy neklesající pod 30 %) a systému bonusů za realizovaný objem. Velmi zjednodušeně pak realita vypadá tak, že v mediální agentuře zůstane z celkové ceny kampaně 50-60 % klientem vydaných prostředků. Jde o velmi nemocný systém, kdy mediální agentura není ničím motivována, aby prosazovala obchodní zájmy klienta, ale utrácí peníze klientů u stále stejných vydavatelských skupin, z kterých generuje své největší příjmy. Dokonce jsou tady takové mediální agentury, které provozují mediální prostituci tím, že vyvíjejí vlastní vydavatelské aktivity a peníze od klientů ve výši 100 % transferují do své kapsy. Dokonce se také jejich představitelé bez morálky nestydí angažovat v politice. Nedělají přece nic nezákonného. Že je něco sice v rámci zákonných norem, ale neslušné, to je vůbec netrápí. Je to smutný obraz české společnosti, která jim to dovolí.

A pak je tady obrovské stádo malých vydavatelů, kteří jsou pro mediální agentury neviditelní (včetně My Boat) a kteří se lopotí, aby se poprali o nějaké drobky, které odpadnou od huby těch velkých. Mnohdy je naprosto nereálné, dostat se i k takovému drobku. A drobní inzerenti mimo nadnárodní celky? Ti v podstatě neinzerují, z velké části se ke svým zákazníkům dostávají na doporučení jiného spokojeného zákazníka. S kýmkoliv jsem za poslední léta hovořil, ten zpochybňoval účinnost inzerce a pokud něco v My Boat utratil, pak asi jen ve snaze, aby mi pomohl. Díky všem takovým.

Čtyři roky od prvního kroku k My Boat tedy nezavírám krám, ale jsem nucený udělat zásadní změny. Byly to hezké čtyři roky, dělám My Boat s radostí a nehodlám ho opustit. Ale ty čtyři roky byly citelně ztrátové, když k přímým finančním výdajům přičtu to, že jsem to celou tu dobu dělal zadarmo a stále věřil tomu, že to jednou něco přinese. Všechen ten čas, který jsem strávil u počítače, byl jenom pro radost. Náklady na cesty po celé Evropě, na výstavy, na testování lodí a cesty k návštěvě loděnic nebo setkání se zajímavými jachtaři byly jen náklady, které se nikdy nevrátily.

Každopádně tedy končí off-line verze pro tablety a telefony. Výroba, provoz a správa aplikace pro mobilní zařízení je v tuto chvíli pro mě největší nákladovou položkou a touto formou čte My Boat pouze 10 % čtenářů. Přestože aplikace pro čtení bez připojení k síti je naším hlavním produktem, 90 % čtenářů čte pravidelně My Boat v jeho webové formě. A web obvykle nezná periodicitu, takže to bude s okamžitou platností druhá změna. Svůj čas musím nasměrovat tam, kde mi to zajistí obživu. My Boat se tedy můžu dál věnovat jen ve volném čase. Kdykoliv budu mít čas zpracovat cokoliv zajímavého ze světa jachtingu, tak to rád udělám a dám to na web. Nemohu se však nadále zavazovat k jakékoliv pravidelnosti, protože přednost bude mít vždy to, co mi přináší výdělek. Ostatně stejně tak, jako to dělá každý z vás.

Pokud by se chtěl kdokoliv z vás angažovat v zachování My Boat v dosavadní podobě, pak si velmi rád vyslechnu vaší nabídku a v případě její smysluplnosti budu velmi rád pokračovat dál. Díky za přízeň a pochopení.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Editorial

Blog | Petr Láska
title

Beneteau Oceanis 51.1

Novinky | Michal Štěpán