Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Odvrácená strana Chorvatska

Sezona 2018 za námi a Vánoce před námi. Nepřehlédnutelné indicie toho, že přichází něco nového. Nová sezona 2019. A v ní se zase budou kromě mnoha nových jachtařských zážitků opakovat staré diskuze. Třeba na téma chorvatské pohostinnosti.

 

Naše loď byla naposledy na suchu v květnu 2017 a měla tedy za sebou dvě sezony bez jakékoliv údržby pod čarou ponoru. Nutno dodat, že jsme pod vodou pravidelně kontrolovali stav antifoulingu, anody a saildrivu a lodi jsme nepřivodili žádnou mimořádnou újmu. Nicméně už jsme nechtěli čekat na jaro, a tak jsme péči o loď vyhradili poslední třetinu listopadu a vyrazili do Chorvatska.

Říkal jsem si už měsíc před odjezdem, že kromě spousty práce, která na nás čekala, čeká na nás také parádní pánská jízda a měsíc před Vánocemi trocha tepla. Asi jsem na to neměl tolik myslet, protože počasí se rozhodlo připravit nám jiný zážitek. V den příjezdu bylo skutečně tak, jak jsem si vysnil. Azuro, bezvětří a přibližně 17-18 stupňů tepla. V době, kdy u nás bylo hnusně a po cestě do Chorvatska nás na dálnici v Rakousku a Chorvatsku až po tunel Sveti Rok doprovázelo sněžení. Ke slovu se na pouze jediný den dostaly žabky, kraťasy a tričko. I tak jsem za tu chvíli vděčný a užil jsem si jí. Dokonce jsem i bez kulicha vlezl do vody.

Na druhý den byl potom objednaný jeřáb, tak jsem šel do recepce mariny potvrdit, že jsme připravení na značkách. Dozvěděl jsem se, že by bylo dobré vyndat loď z vody hned, protože na druhý den se o své slovo hlásí jugo. Proč ne? Ještě jsme se ani nezabydleli a loď už byla na suchu. Jugo skutečně přišlo s notnou vehemencí a lilo jako z konve celé tři dny, kdy jsme chtěli brousit. Lilo tedy jen od rána do večera, kdy se déšť vždy na pár hodin uložil k odpočinku. Toho jsme samozřejmě využili, vypnuli televizi, zavřeli flašku rumu, rozsvítili velkou přenosnou LED svítilnu a šli jsme na to. Bylo tak hnusně, že jsme celý den neviděli v marině ani nohu z nedalekého servisu ani pomalu žádného zřízence mariny. Pod rouškou tmy jsme tedy dokonale obrousili vše pod čarou ponoru, sundali propeler, rozebrali saildrive a rozebrali, vyčistili a namazali všechny ventily u prostupů. Když venku pršelo, tak nic nebránilo tomu, aby se za použití Sava vyčistila všechna zákoutí v podpalubí, kde by mohlo cokoliv začít plesnivět.

Čtvrtý den jsme s napětím očekávali polojasno a sucho, abychom mohli udělat první vrstvu antifoulingu. Přišlo jasno a nízké Slunce, které dokonale navodilo dojem teplého léta. Byl to však příchod bory, která přinesla z hor ledový vítr. Teplota klesla tak na 5 stupňů, ale díky větru jsme měli dojem, že mrzne. A bylo na dva dny po natírání, tak jsme si hledali jinou práci uvnitř lodě, třeba kompletní kontrolu elektrorozvodů. A našli jsme do černa opálenou koncovku u nabíječky. Díky za boru. Nevyhořeli jsme.

Když jsme dali loď z vody ven, přišel za námi majitel servisu, sídlícího v marině, a nabídl nám veškeré své služby. S díky jsme jeho nabídku odmítli s tím, že je nám potěšením, dělat na lodi vlastníma rukama. Podle zažitého předsudků bychom měli být v tu chvíli všem místním chorvatským podnikatelům trnem v oku. Nestalo se a Igor, jak se majitel servisu jmenuje, nám po celou dobu ochotně pomáhal radou, případně zapůjčením něčeho speciálního. A to s takovou ochotou, že nám bylo hloupé, že si vše děláme sami a večer jsme v lodi přemýšleli, že bychom jenom z lidského hlediska měli u něj v servisu něco zadat. Nic nás nenapadlo, tak snad příště.

Jugo i bora během týdne prošly a bylo tak, jak jsem si to vysnil. Takže došlo jak na nátěry v žádoucích klimatických podmínkách, tak i na pivko a kafíčko na sluncem zalité zahrádce restaurace. Jen první den jsme šli do restaurace na promenádě a bylo nám jasné, že by se celý týden domácí kuchyně prodražil, protože ceny v restauracích byly stejné, jako na vrcholu sezony. Přibližně 10 až 15 minut chůze od moře do části města, kdy žijí převážně místní obyvatelé, přineslo odlišný zážitek. Dnevni menu (denní menu) za 35 kuna – polévka, hlavní jídlo a salát – se při výběru ze čtyř každý den rozdílných jídel stalo po celou dobu v poledne a večer naší mámou, manželkou nebo babičkou, která nám podstrojovala. Jídlo bylo vždy vynikající a večer jsme tento kulinářský zážitek uzavírali přirozeně domácí kořalkou v libovolném množství při ceně 10 kuna za panáka. Ve středu pak bylo k večeři pečené selátko za 80 kuna, doplněné pečeným bramborem a pečenou zeleninou v takovém množství, že bych to označil mírně řečeno za obžerství. Prožili jsme tedy z pohledu poměru ceny a kvality na chorvatské poměry neskutečný zážitek, o kterém jsem zatím neměl ani z doslechu tušení.  

Zážitky celého týdne ve všech ohledech naprosto popíraly všechny často diskutované a obecně známé dosavadní zkušenosti. Chorvatsko ukázalo svou odvrácenou tvář, kterou evidentně podvědomě ukrývá před přívalem turistů, aby si uchránilo kousek svého soukromí.

Přeji všem čtenářům My Boat a přátelům jachtařům krásné prožití Vánoc, nezapomenutelné zážitky na lodích v roce 2019 a vždy bezpečný návrat domů.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Loděnice Seascape

Co se děje | Petr Láska
title

Eberspächer Airtronic 2

Technické novinky | Michal Štěpán